Čím je Mount Everest mezi horami, David Copperfield mezi iluzionisty,  růže

mezi květinami, Garri Kasparov mezi šachisty a  poprsí Dolly Buter mezi

poprsími, tím je Měsíc v jiném světě mezi povídkami z této sekce.

 Měsíc v jiném světě, námi familierně nazývaný "Měsíc

v jináči", je unikát. Měsíc v jiném světě je něco, na co se nezapomíná....

Měsíc v jiném světě je... je ...ne, pouhá slova nestačí, kdo nečetl, stejně

neuvěří.

Máte-li tedy dostatek odvahy, pusťte se do čtení.. a věřte, něco

takového se nečte věru každý den...

technická poznámka: tak jako většina geniálních uměleckých děl, i Měsíc v

jiném světě má kromě jiných zvláštností jeden velmi osobitý rys - v celé

povídce nejsou ani jednou použity uvozovky. Ovšem nikoli proto, že by

chyběla přímá řeč...

M ě s í c  v   j i n é m  s v ě t ě  (aneb Měsíc v jináči)

(neznámý, geniální autor)

Kristýno, no tak pospěš si. Už musíme jet, nebo skončíme v zácpě.

Jasně mami, už letím. Kam jsi mi dala granule pro Marušku?

Máš je v autě. Vezmi Máňu a poběž.

Jako každý rok byla celá naše rodina, tedy já, máma, táta a devadesátikilová německá doga Maruška, vystresována, že cestou k babičce skončíme někde v zácpě. (takové Marušce to bylo asi úplně jedno – tu by sice mohla zácpa trochu stresovat, ale rozhodně ne dopravní)  Proto jsem vyjížděli vždy ve správný čas aby se tak nestalo vždy marně (ono se to vždycky marně nestalo? Takže… to mělo tedy nějaký pozitivní výsledek…?).(nepochopila jsem větu) (Iá)K babičce jsem vždy jezdila ráda a to na celé dva měsíce. U ní jsem se vždy odreagovala od velkoměstského života a Máňa jak by smet. (to by je den ne řek) Jsem její jediné vnouče, takže si dokážete představit jak mě rozmazlovala. Babička bydlela v útulné chaloupce v malé vesničce obklopené široko daleko lesy (ani cesta tam vlastně nevedla…). I když jí bylo už přes sedmdesát let, prochodila se mnou celé okolí.

Kristýnko, ahoj, ty jsi zase vyrostla. Pojď sem milánku můj. Udělala jsem ti buchty s povidlama. Tvoje oblíbený, že? A jaký bylo vysvědčení?(jestli takový jako tahle povídka, tak si slečna zopakuje ročník, ne-li dva) volala na mě babička od branky.

Ahoj babi, jo bylo dobrý. odpověděla jsem a při tom si brala svoje věci z kufru. Ještě jsem otevřela dveře Máně, aby si už taky mohla vystoupit z auta. A to už babička křičela: Ty jsi to tele zase vzala sebou? Vždyť mě to sežere!(A babičko, proč máš tak velké zuby?)

Ale babi, to říkáš každej rok. vyvrátila jsem oči.

Ale babičko, vy neznáte pohádku O červené Karkulce? Když vás Maruška sežere půjde kolem pan Houstička ( místní myslivec ), rozřízne Marušce břicho a vy vyskočíte v nažehlené zástěrce. zavtipkoval táta.

Ale Honzo, Máňa nikoho nesežere a nevymýšlej tady horory o řezání zvířat. Ahoj mami. pokárala mamka tátu a pozdravila babičku. Babička nám všem nachystala oběd a po něm naši odjeli už domů.

Kristýnko, kde chceš spát? Na peci? (ne, s Honzou nespím, je líný!)

Jasně babi. To doma nemám. (a jsi napojená na letaxovou síť?)Ale jdu ještě vyvenčit Marušku, půjdu jenom kousek za zahradu, jo?

Vem si svetr, venku je už zima.

Joo. Vyběhla jsem na zápraží a vydala se na konec zahrady směrem k lesu. Pustila jsem psa z vodítka a nasávala borovicovou vůní, kochala se nebem plným hvězd. Po čtvrt hodině na mě z ničeho nic padla strašná únava. (kde se vzala tu se vzala únava mne odepsala) V chalupě jsem vylezla na pec (Honza už tam čekal, chlapec…), Máňa lehla vedle pece (nebude nás rušit, přece…), zachumlala jsem se do peřin a spala až do rána. Každé ráno mi babička nachystala chleba s jejím skvělým domácím pampeliškovým medem a čaj. Po snídani jsem s Mařenou a Jeníčkem chodila po lesích a loukách až do oběda. Po obědě jsem zase šla ven až do večeře. Párkrát jsem v lese potkala i pana Houstičku s jeho jezevčíkem Pepkem. Takto idylicky jsem s panem Houstičkou trávila asi čtrnáct dní, do dne než mi babička navrhla: Pamatuješ si na Kapradí skálu?

Jasně babi, vždyť jsem na ni s místníma děckama lezla pořád. Působila krásně s těmi vyrytými vzkazy a obrázky. (taky zbožňuju skály plné informací typu „Venca šuká Anču“) A ty jsi tam se mnou taky chodila. Babička tam ryla lidová moudra…

A byla jsi tam už s tím svým teletem, Kristýnko?

No, ještě ne. Dík za tip babi. Zítra se tam mrknem. (tele z toho bude na větvi)

A Kristýnko, pozítří půjdeme na borůvky, jo?

Jasně babi.

Další den odpoledne jsem teda vyrazila ke Kapradí skále. Byl nádherný horký letní den. Ke Kapradí skále se jde do mírného kopečku. (to se skalám stává)  Když jsme došli všimla jsem si otvoru na boku skály, čímž se ze skály stala jeskyně. Ježkovy zraky… ze skály se stala jeskyně… já mám asi zamlžený brejle…Otvor byl velký tak, že by se tam vlezl dospělý člověk. Mého pejska nenapadlo nic jiného než vytrhnout se mi z ruky a vlézt dovnitř. (vlezl se tam i dospělý telepes) Volala jsem na ni, ale marně. Nedalo se nic dělat musela jsem dovnitř. Šla jsem podél stěny. Vchod se mi už ztratil, takže jsem šla po tmě. Nikdy jsem neměla takový strach. Ale šla jsem dál. Po třech minutách chůze (díky bohu za mé hodinky se svítícím ciferníkem) jsem už konečně viděla záblesk světla na druhé straně. Konečně konec tunelu! vykřikla jsem. Rozběhla jsem se k východu a spočinula jsem na obrovské nádherné rozkvetlé louce kde ptáci cvrlikali, kobylky skákali a s nimy skákal můj telepes přes oves všude to tak krásně vonělo vším možným. Připadala jsem si jako v ráji.

Ó můj bože (moje řeč) tady je nádherně. Ty psisko jedno ty víš kam jít Jasně, psisko se totiž jmenuje Tesák a vyrazilo domů. procházela jsem se po louce a kochala se spoustou květin a bylin a dřevin až jsem si všimla něčeho lesklého mezi stromy. Šla jsem tedy prozkoumat co to bylo. To co jsem uviděla mi málem vyrazilo dech  (ještě nikdy jsem žádné jezero neviděla) . Přede mnou se rozprostřelo nádherné jezero s hladinou jako zrcadlo. To by ale nebylo všechno. U jezera stál starý velký hrad, který mi něco velmi připomínal. Přemýšlela jsem jestli jsem tu s babičkou nebyla když jsem byla malá, ale v okolí babiččina bydliště žádné hrady ani zámky nebyly. Vzpomínala jsem a šátrala v paměti až mi to docvaklo: Ne, to není možný. Musím se hned probudit to je strašný. (mluvíš mi z duše, děvče) Vždyť to nemůže to nejde to není možný tohle přece nemůžou být Bradavice! Šla jsem po břehu jezera k hradu.

Co tu děláte! Vždyť je vyučování. Porušila jsi velmi hrubě školní řád. Zařval na mě najednou někdo až jsem se lekla. Podle hlasu by to měl být Filch. Bezmocně jsem se chytla za hlavu (to já už skoro o dvě stránky dříve, slečno)a říkala si : Já jsem se úplně zbláznila, to nemůže být Filch, neboj se Kristýno, jednou se probudit musíš ALE CO KDYŽ SE MI TO NEZDÁ!!! Neblázni!

Sakra ty mě neslyšíš? Pojď jdeme za profesorem. zařval na mě zase. Otočila jsem se a bohužel jsem uviděla opravdu Filche s jeho hnusnou opelichanou kočkou.

Za jakým profesorem? A vyučování? Teď v červenci? zeptala jsem se.

Přece za tvým profesorem lektvarů. A ty jsi asi spadla z višně, je květen. začal se hurónsky smát. Já ani ne, já mám potíže se vůbec nějak tvářit.

Moment, moment. Já vás teoreticky vůbec neznám. Žádného profesora lektvarů také nemám. Do téhle no Dr. No? školy nechodím.

Čím dál drzejší vy studenti. Pojď se mnou. A toho psa si sem přivaž ke stromu. Psi do školy nesmí.

Já nikam ne najednou mě trklo v hlavě (ach ty uvozovky… ony se nedělají jen tak pro nic za nic…), že by nebylo vůbec špatné prozkoumat Bradavice a taky bych se pak vrátila domů.

Dobře jdeme pane školník.

A pak že mě neznáš! Procházeli jsme chodbami hradu až jsme došli do sklepení, kde bylo i za letních-tedy jarních pařáku vlhko a chladno. Zastavili jsme před dveřmi. Filch zaklepal a řekl mi : Počkej tu. Mezitím se ozvalo znuděné dále. Filch vešel a nadšeně diskutoval s osobou uvnitř. Tento rozhovor trval jen chvíli. Byla mi už zima a měla jsem řádnou husinu. (i já mám husinu, když čtu tuhle kravinu) Po třech minutách konečně vyšli. Nejdřív Filch a potom Snape. Filche jsem si už nevšímala, po těch několika minutách, které jsem s ním strávila, mi už přišel nezajímavý. (chudák Argus se jí okoukal) Zato Snape. Mohla jsem na něm oči nechat (to už klidně mohla, mozek nechala na začátku povídky, takže teď už si může dovolit rozdávat orgány celkem směle). Ne proto, že by byl nějaký extra krasavec, ale protože jeho postava v knihách je velmi zajímavá. V duchu jsem se nezmohla na nic To je dobrá, já se sotva zmůžu na zaostření na klávesnici. než jen : Wow, Snape. Á, slečna je angličtinářka… jinak totiž píšeme „páni“.

Filchi, tohle není studentka Bradavic. Někdy si myslím, že lidi dokážete jenom O-B-T-Ě-Ž-O-V-A-T. sykl Snape na Filche a vrátil se zpět do místnosti-asi do svého kabinetu.

Promiňte. řekl Filch a začal si mě prohlížet pohledem nadrženého chlapa. (nadrženej Filch...to snad ne...) (!!!!!!!! J-E-Š-T-Ě J-E-D-N-O-U??????)Omluvte mé chování. Mohu vás pozvat k sobě na kávu? pokračoval velmi mile dál. Nadzvedl se mi žaludek. To jsme dvě – i když spíš tři…

Ne děkuji. odpověděla jsem a doufala že mě odtud odvede a já mohla domů. (bezva věta) Bohužel doufala jsem marně. Přistoupil ke mně, přitlačil mě ke zdi a chytl mě kolem pasu.Můj bože. Můj bože… NE!!!!Jestli mi něco udělá. proběhlo mi hlavou a slzy se mi tlačily do očí. (Filch coby prznitel mudlovských dívek, pane jo. Ale vsadím boty, že Snape ji zachrání...) (ne, Snape ji zprzní hned vzápětí…)

Prosím pane Filchi nechte mě. a snažila se z jeho objetí vyvléknout.

Ale neboj se. Odpověděl.

FILCHI! Já jsem vám něco o tom obtěžování už řekl! zařval najednou Snape. Filch odstoupil a utekl. Já se mezitím po zdi svezla na zadek vydýchávala ten šok.

V pořádku slečno? podával mi ruku aby mi pomohl vstát, ale já jsem nevnímala.

Slečno jste v pořádku? zesílil hlas Snape.

Ano jistě jsem v pořádku. chytla jsem se jeho ruky a vstala.

Pojďte, vyvedu vás odtud. šla jsem tedy za ním až mě dovedl k jezeru. (nechoď dcero na jezero...)

Nashledanou a Filche už se nebojte o toho se postarám. řekl Snape odměřeně a šel zpátky. Tak nezprznil… to se v téhle povídce divím.

Nashledanou. Řekla jsem bezduše a civěla do blba. Pak jsem si vzpomněla na Máňu. Dívala jsem se po okolí. Sakra kde zas lítá. (i s tím stromem, co je u něj uvázaná) Najednou mě někdo zezadu povalil silou na zem.

Mařeno. Ještě ty mě tak lekej. Pojď jdem z tohohle strašnýho místa končím s fanynkovstvím Harryho Pottera a o Filchovi to všem řeknu!. a vydala se cestou ke Kapradí skále. Když jsme dorazili myslela jsem, že se už fakt zhroutím. To já si myslím už dobře půl hodiny. Po jeskyni nikde ani památky. Šla jsem tedy kousek dál. Byla jsem si jistá, že tady někde to muselo být.

Máňo tak mi pomoz. Hledej, stopa… hledej jeskyni… přines… ale ta si jen lehla na zem a zakňučela. Teď už mi bylo jasné, že cesta zpět už není. Sedla jsem si tedy na louku pod vysoký strom, opřela se o jeho kmen a dívala se na oblohu. Po pár hodinách mého sezení měl přijít ten nejhnusnější západ slunce. Proč nejhnusnější? Protože se západem slunce přichází tma tedy noc. Vytáhla jsem si mobil a ouha-on fungoval, ale samozřejmě neměl signál.(co je to za díru ty Bradavice, když tam nejni signál?!) (teda já nechci vypadat jako hnidopich, ale kde jsem to jen četla?) Začala jsem tedy hrát hry a vůbec nepřemýšlela co se mnou bude. Za chvíli byla tma, že by se dala krájet Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, je rybníček Brčálník....pardon, bradavické jezero… Padla na mě úzkost a strach. Není zrovna příjemné sedět pod stromem u lesa za tmy, když zrovna ten les měl být teoreticky podle knihy a filmu Zakázaný les. Skvělá dedukce, Watsone. Přejel mi mráz po zádech nejen ze strachu, ale také z toho, že již byla velká zima. Není se čemu divit. Málo komu by bylo teplo v tričku s krátkým rukávem sotva do pasu krátký rukáv sotva do pasu? Tenhle módní výstřelek neznám….a v bokovkách. Máně to ale nevadilo (asi měla triko s dlouhým rukávem) a v pohodě oddychovala. Z mého přemýšlení mě vytrhlo zašustění trávy. Podívala jsem se tím směrem odkud zvuk přišel a uviděla černou šmouhu. Že by Snape na bylinkách? pomyslela jsem si. A opravdu byl to on. Sbíral kopretiny. (asi pro zámeckou paní) (já nevěřit, já plakat…)Přišlo mi to komické.(vo tom žádná) Já jsem někde, tedy v Bradavicích, nevím jak se odsud dostat, mám šílený strach i když vedle mě leží obrovská německá doga, dívám se tu na chladného, slizkého bezcitného Snape (Opět Snape rodu ženského… to neumějí ty kačeny skloňovat???) jak si do svého košíčku sbírá kopretinky (Snape sbírá do košíčku kopretiny...já nemám slov...) a neví o mně i když stojí asi tři metry ode mě (jasně, doga a člověk – to přehlédneš raz dva). Jak jsem ho tak pozorovala, všimla jsem si, že mu dělalo problémy najít nějaké kopretiny.(jsem to ale blbec, příště na ně půjdu za světla) Tam kde hledal rostly po jednom kopretinovi nebo po dvou, za to vedle mě jich bylo fůra. Měla jsem strašnou chuť na něho promluvit a vylekat ho. Ale bála jsem se že mi třeba udělá něco svými kouzly nebo lektvary. Jenže když se ke mně přiblížil tak na metr a půl a stále si mě nevšiml, neodolala jsem.

Pane profesore, tady vedle mě je těch kopretin habaděj. Snape nezklamal. Trhl sebou tak, že se málem zamotal do svého hábitu (tak takový pohyb se mi nepovedlo si představit, lituji) a vytasil svou hůlku.

Co tu děláte.!. řekl velmi naštvaně.

Momentálně vám tady pomáhám hledat kopretiny. pobaveně jsem odpověděla.

Velmi vtipné. a šel si natrhat kopretiny, které rostly vedle mě. Když měl plný košík, usedl a uvil úchvatný věneček a odešel beze slova.

Dobrou noc. zavolala jsem na něj provokativně s úsměvem. Otočil se a myslím si že s úšklebkem řekl: Pro mě bude dobrá, ale nevím jak pro vás když hodláte spát po stromem. Rodiče vaši výchovu asi zanedbali. V tom jsem si uvědomila, že babička už určitě umírá strachy a určitě vzbudila celou dědinu, zavolala rodiče, policii, vojáky, interpol, FBI Chudinka Zavolala i Chudinku FBI? Tak o takové jednotce jsem ještě neslyšela.. Přitulila jsem se k Máně a usnula. Další den ráno mě probudilo nesnesitelné kručení v břichu. Musela jsem se po něčem poohlédnout. Připadala jsem si jako v pravěku. Chodím po lese, jím oplatky, které jsem naštěstí měla v kapse, můj pes právě zakousl veverku (na dogu slušnej výkon, pokud tedy nebyla veverka po mozkové mrtvici) Perfektní dieta. pomyslela jsem si. Šla jsem až na školní pozemky nepatří ta louka taky omylem ke školním pozemkům??. Kde jsem se chvíli procházela a stále měla hlad. Za chvíli na mě někdo zavolal. Panebože, tady všichni dokážou vyděsit k smrti. zaklela jsem a otočila jsem se. Naštěstí to byl JEN Hagrid.

Hej slečno, vy ste tu pořád? Poďte sem, já vás neukousnu, nejsem jako Filch.

Panebože jak tohle všechno ví? říkala jsem si pro sebe. Přišla jsem k němu a dostalo se mi vřelého pozvání na snídani. Vida, Hagrid aspoň nebude harašit zadara…

Takže Kapradí skálou ses semhleť dostala. Hmm. To je zajímavý. A co ti na to řek Brumbál?

No sním jsem tu čest ještě neměla. (sním či bdím?)

Ten Snape je ale no nemám slov. Tak to oznámím Brumbálovi sám. Po snídani za nim skáknem. konečně někdo milý v tomhle světe. Pane jo. Dnes teda půjdeme za Brumbálem snad mi pomůže se odsud dostat.

Kristýnko řekl spíš zařval Hagrid musím si ještě něco zařídit, za pět minut jsem zpátky a vyrazíme. Zůstala jsem tedy sama v Hagridově obydlí. Máňa drze ležela v křesle. Hagrid si ji za tu chvilku získal. Procházela jsem se a dívala se na ty všechny obří věci. Když mě v tom najednou oslovil již po třetí Hagrid a já se zas po třetí lekla.

Kristýnko jdeme. cestou jsme si perfektně poklábosili. Neboj se, Brumbál ti určitě pomůže, nebo se vo to aspoň pokusí. no tím NEBO SE O TO ASPOŇ POKUSÍ mě moc neuklidnil. Mne ta vidina zbývajících sedmi stránek taky rozhodně ne. Přišli jsme k točitému schodišti a Hagrid pronesl neobvyklé, na Brumbála však úplně normální heslo : Růžové Žužu. (A na to se schody přestaly točit, vyskočil chrlič a oba v náručí vynesl nahoru…)Když jsme došli ke dveřím pracovny, Hagrid zaklepal. Z místnosti se ozvalo vlídné : Jen pojď dál Hagride. Což mě ani nepřekvapilo, že Brumbál ví kdo stojí za dveřmi, nepřekvapilo mě ani zařízení pracovny  (mě už po Snapeovi na kopretinách nepřekvapí taky nic).

Tak ty jsi ta naše neznámá Kristýnko? bylo opravdu kouzelné jak mi všichni říkali Kristýnko a Brumbál vypadal jak kouzelný dědeček-tedy nejenom, že vypadal, vždyť on je kouzelný dědeček.

No asi jsem ta vaše neznámá. odpověděla jsem.

Neboj se, nejsi první ani poslední , který takto navštíví náš svět. Po celém světě je rozeseto spousta míst, kterými se dá vstoupit do našeho světa a ty jsi k nám přišla Kapradí skálou. Toho si nikdo nevšiml. vysvětlil mi Brumbál.

A proč zrovna já? nechápala jsem, jen jsem doufala, že mi neřekne, že jsem nějaká vyvolená a celý kouzelnický svět v tuto chvíli závisí jen na mně. Ne že bych to při debilitě povídky nečekala, nejspíš by ho mohla spasit tím, že zplodí se Snapem dítě, ale TAK strašný to být nemůže…

Protože máš velmi zvědavého psa.

Pane profesor i když je to mudlovskej pes (jak vypadá nemudlovskej pes? Má taky hůlku, nebo kost?) tak stojí za to. Až jednou Tesák vodejde na věčnost, myslí že si podobnýho taky vobstarám. uculil se Hagrid, načež jsme mu musela odpovědět : Počkej až přijdeš domů, budeš litovat, že jsi mě neposlechl když jsem říkala, že máme Máňu vzít sebou. Ten svinčík co tam udělá budeš uklízet aspoň týden.

Tak pane řediteli, Kristýnko já teda musím letět zkontrolovat ty dvě psiska, abychom nakonec neměli ještě štěňátka. práskl za sebou dveřmi Hagrid.

Pane řediteli, nastala menší komplikace. Nemůžu najít Kapradí skálu, tedy nemůžu se vrátit domů. Pomůžete mi prosím vás?

Kristýnko mohu ti pomoci jedině tak, že ti vypočítám kdy se Kapradí skála znovu otevře, ale k tomu budu potřebovat aspoň dva dny a pokud já vím, nepamatuji se, že by se Kapradí skála otevřela dříve jak za měsíc. Je mi líto.

Měsíc? zděsila jsem se když v tom někdo prudce zaklepal na dveře a bez vyzvání vtrhl. Musela jsem se usmát když jsem dotyčného viděla. Byl to Snape a nesl Brumbálovi ty kopretiny, které si včera natrhal. To ne… proč já… Vzpomněla jsem si na tu příhodu ze včerejška a měla jsem co dělat abych nevybuchla smíchy. Přejel mě pohledem masového vraha.

Dobré ráno pane řediteli. Tady máte ty kopretiny, které jste po mně žádal.

Děkuji profesore Snape. Už jste měl čest (nepamatuju se, že by Snape považoval jakékoliv setkání za „čest“, s touhle husou už vůbec ne) s Kristýnkou? pronesl Brumbál.

Ne pane profesore neměl. tak tahle odpovědět mi málem vyrazila dech. Právě jsem objasnila, proč. I když je pravda, že nevěděl jak se jmenuju, ale čest se mnou už teda měl. Neměl. Tu čest neměl. Natáhl ke mně ruku a řekl : Jsem profesor lektvarů Snape, Severus Snape. Jmenuji se Bond. James Bond. vstala jsem podala mu ruku a řekla : Jsme Kristýna Melonová, královna Velké Británie, Irska a Walesu. Jinak nechápu, proč používá plural majestatus. studentka gymnázia. v tu chvíli mě napadlo, že my Slované se při seznamování líbámeFakt? To je pro mne jako pro Slovanku tedy novota. tedy dáváme pusu na přátelství, ale tohle bych si k profesoru lektvarů nikdy nedovolila V to doufám.. Po našem seznámení odešel se svým typicky rozevlátým pláštěm v patách, plášť mu sotva stačil, jak tak rychle chodbou kvačil....

Takže Kristýnko, máš to štěstí nebo smůlu - jak chceš, zůstáváš tu s námi minimálně měsíc. Přidělíme ti pokoj, řeknu o tobě učitelům a žákům a jídlo ti budeme nosit. Máš tu k dispozici knihovnu,) (můžeš si číst) jezero,(můžeš se utopit) školní pozemky, jen do lesa nechoď a kdyby to bylo nutné (třeba náhlý průjem při procházce) tak jen ve dne nebo v doprovodu, nejlépe mém Panebože, ty to vidíš… to zas měla múza nasranou náladu

Děkuji pane řediteli a můj pes?

Neboj bude spát s tebou a kdyby snad někomu ve škole vadil, Hagrid se o něj postará. Pojď odvedu tě do tvého pokoje, jsi určitě hodně unavená. Vykoupeš se, převlečeš se, a půjdeš si lehnout.

Ale pane řediteli, já nemám nic na převlečení.

Neboj, o to se postarám já. konečně se pořádně vyspím, vykoupu a převleču. Zaradoval se ředitel a s vilným pohledem vystrčil studentku ze dveří. Brumbál mě zavedl do pokoje. Byl nádherný s výhledem na jezero. Uprostřed stála velká postel s nebesy a s malým nočním stolkem. V rohu stál psací stůl s židlí a vedle křeslo tzv. ušák a na křesle deka.

Kristýnko támhle jsou dveře do koupelny, jsou tam i ručníky, no a to co potřebuješ. šla jsem tedy do koupelny kde se již sama napouštěla vana a ve vzduchu visela láhev s pěnou, která se sama nalévala do vody. Jo sama...Potter v neviditelném plášti... Svlékla jsem se a ponořila do vody až po bradu, namočila jsem si i vlasy a umyla si je. Ve vodě jsem mohla být tak hodinu i víc no prostě až jsem měla na prstech varhánky. Vylezla jsem a zabalila se do ručníku. Vyšla jsem ven a v pokoji v krbu plápolal oheň, v celém hradě nebylo teplo i když venku bylo na padnutí. Na posteli jsem našla čisté oblečení : Páni Brumbál fakt ví co se nosí. Přinesl mi tmavě zelené nebo spíš khaki kalhoty do zvonu, bokovky, pohodlné triko s krátkým rukávem a mikinu s kapucí na zip. No a ještě spodní prádlo. Není to to samé, co měla na sobě? Oblékla jsem se a šla jsem pro Máňu. Chvíli jsem bloudila po hradě než jsem našla správnou cestu, jako Harry s Ronem v prvním díle. Došla jsem k Hagridovi a vyzvedla Marušku. Hagrid mi ještě ukázal svou zahrádku a šla jsem zpět do svého pokoje kde jsem si lehla a na pár hodin usnula. Probudila mě až Maruš. Na stole mi totiž stála večeře a na zemi večeře pro psa. Povečeřela jsem a zjistila jsem, že je už půl jedenácté. Lehla jsem si na postel a asi po půl hodině do mě začala rýpat Mařa, protože ji volala příroda.(teď fakt nevím, jestli chce čurat nebo courat po Zakázaném lese)Šla jsem tedy opět bloudit hradem, než jsem našla cestu ven. Přišla jsem až k jezeru, pustila jsem psa z vodítka a sedla si opět pod strom. Dívala jsem se na hladinu jak se v ní odrážely hvězdy. Doufám, že neuvidí Snapea na kopretinách podruhé, to by mne šlehlo. Najednou ji něco zčeřilo, lekla jsem a myslela jsem že to snad byla ryba. Ale bohužel nebyla, protože jsem si všimla hromádky oblečení kus ode mně.T-O N-E-E!!! Že to není TO, co myslím… prosím…Doufala jsem, že se v jezeře nikdo nekoupe nahý. Bohužel opět jsem doufala marně.Já zjevně taky.No nic chtěla jsem se zvednout, chytit psa a jít zpátky, jenže to už bylo pozdě. Z vody se už vynořovala postava. Napadlo mě jen : Ó můj bože, tohle se mi bude vysvětlovat hodně těžko. doufala jsem, že dotyčný si mě nevšimne jako Snape včera. Snažila jsem se rozpoznat kdo to z vody vylezl. Panebože, proč mi tohle děláš, vždyť jsem nikomu nic neudělala. To né. Proč zrovna Snape? blesklo mi hlavou když jsem Snape poznala. Klepala jsem se strachem, protože mi bylo jasné, že pokud mě najde, při nejlepším mě jenom zabije. Chytl si nejprve kalhoty (dalo to fušku, zdrhaly jak divé) a oblékl si je.

Wow, on chodí naostro.(slipy zřejmě zapomněl u té Taťániny Jessiky)chytl si své mokré vlasy a odhodil si je dozadu a přitom pohybu jsem už jen s otevřenou pusou pro sebe . Ty jo ten je namakanej. Jasně. To má z toho přenášení přísad do lektvarů… chudák Snape, ten to číst, tak musí dostat infarkt.

Když tam tak stál jen v kalhotách zadíval se na místo kde jsem seděla.

Do prdele. řekla jsem už nahlas.

Slečno Melonová, já vás a rázným krokem se ke mně vydal. Chytl mě ne zrovna něžně za rameno čímž mě donutil vstát.

Co tu sakra děláte ženská v tuto noční dobu. procedil mezi zuby. S úplným klidem jsem mu odpověděla: Venčím si tu psa.

A kde ho máte? rozhlédl se kolem. Podívala jsem se mu do očí a s mrazivým klidem zahvízdala na prsty. 5 sekund a nic. Ona se doga prý cvičí dost špatně…Trochu jsem znervózněla a připadala jsem si před ním velmi trapně. Snape zkřížil ruce a povytáhl jedno obočí. Zapískala jsem podruhé. A zas nic. To už se Snape na mě povýšeně díval, ale já se nedala a naštvala se na toho zatracenýho čokla : Sakra Marie! Chvíli nic až po chvíli se z křoví vyvalilo to monstrum a povalilo Snape na zem. Olizovala mu tvář vrtěla přitom zadkem.

Nemůžete si už toho psa zavolat?

Hodná holka Maruško! Přemýšlela jsem jestli v noci budu vůbec spát nebo budu vzhůru, abych mohla sledovat jestli se Snape neplíží do mého pokoje s polštářem, kterým by mě chtěl udusit nebo tak něco. Podala jsem Snapovi ruku, ale ten odmítl a jen důrazně řekl : Dobrou noc.

Tak pojď Marie, tahle společnost o nás očividně nestojí. Ještě aby stála… hele, to fakt nejde. a šla jsem do hradu, zpátky do svého pokoje kde jsem se nakonec jen rozhodla usnout. Další den po snídani si mě Brumbál zavolal do své pracovny.

Dobré ráno Kristýnko. Tak jsem zjistil, že Kapradí skála se otevře 12. června.

Jé to mám zrovna narozeniny, tedy ve vašem čase.

Takže 12. června v 23:59.

Fuj to tam půjdu po tmě. Tak se na to vykašli a počkej, až se někdy otevře v poledne, huso blbá.

Ale neber to zcela určitě, může se to ještě změnit.

Ano jistě a kolikátého vůbec máte?

Je 8. května.

Tak to tu budu déle jak měsíc a někdo zas jen rázně zabušil na dveře a bez vyzvání vešel. Z tý věty by se jeden věšel...Mně bylo jasné, že je to Snape a Brumbálovi také. Když tedy opravdu Snape vešel zadíval se na mě a zčervenal. Já snad mám vlčí mlhu. KDO že zčervenal? Byla jsem na sebe hrdá, protože jsem dokázala donutit tak nerudného profesora s křídově bílou pletí, aby se začervenal.

Pane řediteli, nemáte prosím vás knihu Byliny z močálů? řekl docela klidně.

Jistě je támhle na polici.

Děkuji nashledanou. a odešel s prásknutím dveří.

Kristýnko, naklonil se přes stůl Brumbál ke mně jako by mi chtěl něco důvěrného říct, nevíš proč tak zčervenal? pokrčila jsem rameny s výrazem v obličeji jako neviňátko.

Tak to je zajímavé, takhle se obvykle nechová To není přesné – takhle se NIKDY nechová. A byla jsi už v naší knihovně? Je tam hodně zajímavých knih pro vás mu.. no.

Jen to řekněte, já se nestydím za to, že jsem mudla. chvíli jsme si ještě povídali a pak jsem se vydala směrem knihovna. Nemohla jsem se dočíst. Hltala jsem knihy co nejrychleji to šlo. Propásla jsem oběd a málem i večeři (ještě, že zhltala aspoň ty knihy) když v tom jsem vykřikla:Máňa. Tak tohle kouzlo neznám.

Rozeběhla jsem se do svého pokoje a litovala toho, že jsem si tu knihu s historií nevzala s sebou. Vyzvedla jsem psa, který sám už povečeřel a šla jsem opět venčit. Psisko mě táhlo zas k jezeru. Asi se jí líbil Snape.

Ne, dnes nepůjdeme k jezeru. Šátečky sobě nevyperu. Za to já se na to asi Vy víte co...Nepotřebuju zas vidět Snape v rouše Adamově. A to my zas jo… ale Snapea. Nějaká Snape je mi celkem volná… Pojď jdem na louku, budu ti házet klacek. zvedla jsem klacek, který mi ležel u nohou a hodila jsem ho co nejvíc jsem mohla. Pokračovala jsem dál až jsme byli pěkný kus od školy, ale i pěkný kus od lesa. Když v tom jsem si k mé smůla všimla, že zas někdo sedí pod stromem na lavičce asi tak dvacet metrů ode mě. Tentokrát to nebyla jedna osoba, nýbrž dvě na 99% to byli milenci. Okamžitě jsem se otočila a šla zpátky k hradu. Máňa naštěstí hned přiběhla a společně jsme šli zpět. Neušli jsme ani pár metrů, když mě v tom zas někdo prudce chytl za rameno: Já vás, ale opravdu už zabiji.

Pane profesore, ale já to nedělám schválně.

Máte štěstí, že mám na starosti někoho lepšího, zajímavějšího a inteligentnějšího než jste vy.(obří oliheň?) ale krásnějšího neřekl, tak to je super. Já asi byla dneska moc dlouho na sluníčku… Ale možná jenom zapomněl. Padejte zpátky do postele i s tím svým hybridem.

Pro vaši informaci, já žádného hybrida nemám, nýbrž psa. a konečně jsem odkráčela k hradu. V posteli jsem přemýšlela jestli se takové blbé náhody mohou stát i v normálním světem. Ráno si mě opět zavolal Brumbál do pracovny.

Kristýnko skála se bohužel otevře až 18. června. v tom jako každé ráno vtrhl Snape dovnitř a žádal po Brumbálovi zase nějakou knihu. To už snad ne.

Jistě Severusi, ale počkej chvíli tu, musím pro ni zajít. Jen co Brumbál odešel sedl si Snape na stůl hik?a s úšklebkem řekl : Vy nemáte nic jiného na práci než každé ráno sedět u Brumbála v pracovně a každou noc mě obtěžovat. Nejsi sám, Severusi, koho obtěžuje…

Ne nemám, a zadívala jsem se zasněně do stropu mám já to ale život.

Na to se ještě podíváme. do toho přišel Brumbál.

Tady to je.

Děkuji. A pane řediteli, myslím, že bych potřeboval asistentku.

Dobře Severusi, zažádám na ministerstvo.

Pane profesore, potřeboval bych ji hned.

Ale Severusi, já nikoho nemám.

Ale máte.

A koho?

Přece Kristýnku. přemohl si říci moje jméno zdrobněle. Posledních šest vět silně zvažuji, jestli si budu kazit opravdu den. Podívala jsem se na Brumbála s výrazem, kterým jsem doufala, že to Snapovi vymluví, ale ten jen pronesl : Skvělý nápad. Můžeš začít hned. Aspoň se nebudeš nudit. Myslím, že můžete již společně začít, takže vám přeji příjemný den. Snape se vítězoslavně culil. Jen jsem si pomyslela : Nemysli si, chlapečku, že budu dělat vše na co si vzpomeneš! vyšli jsme z pracovny a kráčeli směrem do sklepení. Vešli jsme do jeho pracovny, kde to vypadalo jako po výbuchu bomby.

Jé, takový nepořádek nemám ani já ve svém pokoji! musela jsem si rýpnout.

Tak ho můžete hned uklidit.

A co můj pes.

Toho HYBRIDA má už Hagrid. Takže můžete začít uklízet.

A proč já. Já ten pořádek neudělala.

Udělejte to, protože jsem vám to řekl.

Já jsem vaše asistentka a ne uklízečka a vaše kouzelnické schopnosti jsou tak chabé, že s nimi tady nedokážete ani uklidit? vytáhl svou hůlku něco zamumlal a v místnosti bylo rázem jak v klícce.

Vidíte jakej jste šikovnej kluk. Mě šálí zrak. bylo vidět jak to v něm vře. Však já ti ještě ztrpčím život.

Vypadněte. řekl svým obvyklým tónem.

Prosím? bohužel jsem nerozuměla.

Docházejí mi síly.... tohle předčilo vše, co jsem dosud četla a přitom to je tak pitomý, že to snad nejde ani glosovat....Nevím, jestli přežiju do konce...

Vypadněte! zařval na mě. Sakra ty na mě řvát nebudeš. Nemysli si, když se tě studenti bojí, že i já před tebou budu mít respekt.

A proč profesore, jsem vaše asistentka takže moje směna trvá osm hodin. No a celých těch osm hodin vám budu v patách.

Já toho Filche měl tenkrát nechat. zalitoval Snape. Pro změnu to zas vřelo ve mně. Klid Kristýno teď nesmíš vybuchnout, jinak by si Snape myslel, že zas vyhrál. Začala jsem si hladit břicho a řekla : Kdyby jste ho nechal, tak bych teď asi čekala malý školníčátko. Tak právě došly síly mně.

S tím hnusným Filchem? S jeho hnusnou tváří? S jeho postavou? S jeho stařeckými skvrnami na rukou? S jeho hnusnými, dlouhými, řídkými mastnými vlasy? S jeho kočkou?

No abych pravdu řekla vy ty vlasy nemáte o nic lepší. cukl hlavou a probodl mě pohledem vytáhl hůlku, namířil ji na mě řekl něco jako Teleport mně se zatočila hlava a ocitla jsem se ve svém, tedy ve svém Bradavickém pokoji. Nejdřív jsem se chtěla hned za ním vrátit, ale přišlo mi to trapný. Po obědě jsem v knihovně potkala skupinku havraspárských. Perfektně jsme si pokecali. Hlavně o tom jak se dělají nejlepší taháky a o největších trapasech ve škole. Před večeří jsem skočila za Hagridem a raději než se setmělo jsem vyrazila venčit. V pokoji jsem se navečeřela, vykoupala se a šla si lehnout. Déle jak hodinu jsem nemohla usnout, asi proto, že Maruš nesnesitelně chrápala. Šla jsem se projít, ale jen k bráně. Abych náhodou zas někoho nepotkala. Byla teplá noc. Chvíli jsem se tak dívala na jezero. Měla jsem sto chutí jít se vykoupat, ale co když je tam Snape? Ne myslím, že po té příhodě se mnou se nebude koupat do mého odjezdu. Vyrazila jsem směrem k jezero vysvlékla se, tedy do naha a šla jsem. Namočila jsem špičku nohy a voda byla příjemně teplá i když byl květen. Tak to fakt zírám. Začala jsem plavat. Nejdříve prsa potom jsem se jen tak položila na hladinu a nechala se unášet. Bohužel ne dost dlouho na to, aby ji utopila oliheň… Rozhodla jsem se že se vrátím, obrátila jsem se na břicho a plavala nazpátek. Po chvíli mě někdo chytl za nohu a stáhl pod vodu.(vodník Kebule) Polkla jsem vodu. Když jsem se vynořila začala sem kašlat a oddělávat si (i já jsem po tomhle čtení totálně oddělaná) přilepené vlasy chudák, tak mladá a už s parukou… na mém obličeji. Když v tom si mě dotyčný přitáhl k sobě a se smíchem mi řekl : Jste v pořádku? Proboha… PROČ něco takového píšou?????

Profesore Snape co tu děláte? a kašlala jsem dál chytla jsem se ho kolem ramen, protože jsem nebyla schopna popadnout dech. Koho se mám chytit já?

Zkouším jaké to je někoho k smrti vylekat. přestala jsem kašlat a stále jsem se Snape nemá smysl komentovat. držela kolem ramen.

No je to skvělé. odpověděl mi s úsměvem. Už vím proč fotograf říká : Řekněte sýr.. S úsměvem totiž každý vypadá lépe. Protřela jsem si oči když v tom : Líbíte se mi s těmi mokrými vlasy. Začala jsem se opět dávit. Tady dáví lidí...Odtáhla jsem se a beze slova plavala zpátky. Snape plaval zpátky se mnou. Pár metrů před břehem jsem se zastavila. Nechtěla jsem vylézt z vody, protože jsem byla nahá. Otočila jsem se a střetla jsem se s pohledem Snape. Lekla jsem se tak až jsem ve vodě zakolísala a málem spadla dozadu.

Dámy mají přednost, prosím.

Najednou jste strašně slušný, že?

Já jsem byl slušný pořád narozdíl od vás.

To určitě, vy a slušný.

Líbíte se mi.

Vy mně ne.

Líbím se vám.

Nelíbíte.

Líbím.

Nelíbíte.

Líbím.

Nelíbíte.

Líbím…

…po třech hodinách: Nelíbíte.

Líbím.

Moudřejší ustoupí. a vyplázla jsem na něj jazyk. Uvědomila jsem si, že se chovám jako dítě. (ne, jako kráva)

Já to říkal, že se vám líbím Asi mám halucinace od toho zánětu ucha. Jdu si pro prášek.. a plaval zpátky doprostřed jezera. Využila jsem situace a vyběhla z vody, navlékla na sebe ihned pyžamo Typický oděv pro pobyt venku., které se mi okamžitě přilepilo na tělo a utíkala jsem celou cestu až do mého pokoje. V pokoji jsem za sebou práskla dveřmi a zamknula se i když nevím proč. Celá mokrá jsem lehla na postel a vydýchávala můj noční sprint. Když v tom někdo zaklepal na okno.(Batman) Zděsila jsem se, protože jsem mohla být tak v osmém patře hradu .(dyť to řikám) Podívala jsem se směrem k oknu a uviděla sovu. Šla jsem ji otevřít, (po myslivecku se říká vyvrhnout) přihopsala celá otevřená dovnitř a já na ni chvíli jak blbec koukala než si uvědomila (sova blbá), že tu sovy nosí poštu. Oddělala jsem ji (a zakopala na zahradě) lístek z nohy a začala číst.

Jdu se koupat a mám v plánu si i umýt vlasy, abych je tedy neměl mastné, ale nevím jak na to. Tak mi přijďte pomoc. Pomóóóc!!!

Panebože, to je najednou změna. No, my taky čumíme. To abych se odteď před ním fakt zamykala. Já chci domů. Bože babičko, co asi děláš? A rodiče, ti už mě beztak oplakávají. a zadívala jsem se na měsíc, který byl právě v úplňku. Jak romantická chvilka. Po chvíli jsem chytla papír, který vevlál oknem ležel na psacím stole, namočila brk a na papír napsala velké NIKDY. Přivázala jsem ho sově k nožičce pohladila ji pod krkem a ta odletěla. Šla jsem si opět lehnout a zadívala se na svého spícího psa.

Ještěže tu mám aspoň tebe. když najednou už sova nesla odpověď .(expresní sova)

Víte, já když něco chci, tak to dostanu buď po dobrém nebo po zlém Myslím, že v tomto případě to půjde po zlém, že?

Tak na tohle tedy odpovídat nebudu. A já komentovat tedy taky ne. On si fakt o sobě myslí, že je něco extra. Asi jsem ho neměla pořád tak provokovat, ale i tak nemá mi co vyhrožovat. Umýt jenom vlasy? Dost originální způsob jak dostat holku do postele, i když mnohem lepší než klasická fráze : Pojď si ke mně lehnout, budeme se jen líbat. Já a Snape? Br. To nejde, tedy doufám. Snad se mi před ním nepodlomí kolena. ani jsem si nevšimla, že sova zatím odletěla. Šla jsem si pro ručník do koupelny, abych si aspoň vysušila vlasy, protože jsem od nich měla úplně mokrý polštář. Vracela jsem se z koupelny a přitom si třela vlasy a dívala se při tom do země. Když jsem zvedla hlavu, strašně jsem se OPĚT lekla a uklouzla přitom na mokré podlaze. V rohu místnosti stál Snape. Nejdřív jsem si vzpomněla na babičku, která mi říkává, že s mým lekáním se všech a všeho umřu na infarkt dřív než ona  už aby to bylo…. Potom jsem si vzpomněla na slova, která mi říkal táta když jsem před lety dostala Máňu k Vánocům : Aspoň tě bude chránit před zloději, úchylákama a tak. Ne nechránila a klidně si teď spala. Podívala jsem se na Snape a přestal přemýšlet a ucítila pronikavou bolest v mém kotníku, podobnou té, kterou jsem měla na lyžáku když jsem si zlomila nohu.

Au. chytla jsem se za kotník. Snape ke mně přišel klekl si, chytl mě za kotník. Marjápanno, CO TO MÁ ZAS BÝT????

No myslím, že ke mně půjdete dobrovolně.

To ať mi tu nohu radši uřežou. řekla jsem taktak, ale už se slzami v očích.

Nehrajte si tu na tvrdého chlapa a chyťte se mě kolem krku.

Ne. Jestli chcete tak mi s tou nohou udělejte něco tady.

Ale já mám hůlku u sebe.

Tak si pro ni skočte. chytl mi ruku, dal si ji za krk a chtěl mě už zvednout.

Stejně mě neuzvednete. Naposledy tvrdila, jak je namakanej… no, když ale spočítám, s kým vším se musel v povídkách vláčet Jsem strašně těžká. zvedl mě a řekl: Fuj vy jste ale mokrá. Stále jsem se od něho odtahovala a celou cestu do jeho kabinetu mu říkala ať mě pustí, říkala jsem mu i tak stupidní věty, že ho poženu před soud a že můj táta je vynikající právník a vyřídí si to s ním. No… stupidní… to ani tak ne. Debilní je lepší. Ve svém pokoji mě položil na svou postel a na chvíli odešel.

Takhle to nesmí skončit, aby si myslel, že zas vyhrál. Vyléčí mi nohu a jdu okamžitě do svého pokoje.

Už to mám hotové, teď vám to přiložím na nohu a obvážu.

A nejde to nějak udělat jen mávnutím hůlkou?

Jsem vystudovaný v oboru lektvary, ne jako zdravotní sestra. přikládal mi obklad na nohu a začal obvazovat. Když skončil zeptala jsem se netrpělivě : Můžu už jít?

Jestli se vám to povede. vstala jsem tedy a začala skákat ke dveřím. Otevřela je a ještě popřála dobrou noc a pajdala jsem dál chodbou. Když jsem došla ke schodům přemýšlela jsem jak se vyškrábu nahoru. Jenže přišel Snape.

Já vám pomůžu. namířil na mě hůlku a já se zas ocitla ve své posteli.

Konečně v posteli. pomyslela jsem si. Vzápětí se objevil Snape. Chtěla jsem se zrovna přikrýt, když zas něco zamumlal a já byla celá suchá.

To by se mi hodilo, vždy když si umyju hlavu. Schne mi totiž tak 3 hodiny. Mozek to zvládl zřetelně taky. řekla jsem nahlas jako trapný poděkování a doufala, že už odejde.

No může být, stačí mi jen říct. ó ne, zas ten pohled. Vypadni už sakra.

Myslím, že tu dnes budu spát s vámi. Kdybyste něco v noci náhodou něco potřebovala. ale já nic potřebovat nebudu, nač ta ochota a pokud sis nevšiml už tu není postel a nemysli si, že budeš spát se mnou.

Budu spát v křesle. nemůžeš spát ve své ložnici?

Nemyslíte profesore, že by vám lépe bylo ve vaší ložnici?

Ne, mám vás na starost. seděl již v křesle, pohybem ruky mě přikryl, zapálil oheň v krbu, přikryl i sebe a hned zavřel oči. Dlouho jsem nechtěla usnout, protože jsem nevěřila, že opravdu spí, ale když začal hlasitěji a hlouběji oddychovat usnula jsem. Ráno jsem se vzbudila a Snape ještě spal. Na stole stála snídaně pro dva.

I Brumbál ho podporuje! Brumbál dohazovačka, celým jménem Albus Kecal Brumbál. Ale já s ním snídat nebudu. vzala jsem si tedy tiše svůj chleba, noha byla v pohodě-Snape to teda umí-to se musí uznat a šla jsem se projít s Máňou po chodbě, došla jsem až na pozemky, sedla si na lavičku a snídala. Po půl hodině mi už byla zima, vydala jsem se do svého pokoje. Doufala jsem, že už tam ON nebude, protože byla neděle a nemusel učit. Naštěstí nebyl. Uvolněně jsem si lehla na postel a kochala se samotou. Přemýšlela jsem o tom, že bych se mohla převléct, ale vůbec se mi nechtělo. Každé ráno jsem byla překvapená co mi zas za oblečení vybral Brumbál nebo snad někdo jiný? Oblékla jsem si spodní prádlo když v tom někdo zaklepal a vešel. Samozřejmě to byl Snape. Tričkem, které jsem držela v ruce jsem se snažila zakrýt vše co se dalo. On chudák asi nikdy nahou ženskou neviděl…Chvíli tam tak stál zíral na mě a teprve po chvíli za sebou zavřel dveře a stále na mě koukal. Nevím co mě to v tu chvíli napadlo, ale musela jsem ho zase vyprovokovat. Odhodila jsem tričko na zem, ladným krokem jsem přešla k posteli, na ni si lehla do hodně vyzívavé (to jako asi že při tom ležení zívala) polohy a usmála se. Přitom mi hlavou létaly myšlenky typu : Kristýno, já tě nepoznávám, až se vrátíš můžeš se živit podobně jako ty paní, které celý den i v těch největších mrazech stojí u silnice v minisukních slušně řečeno. Můj úsměv mi spadl (bum) a přikryla jsem se peřinou. To fakt nebyl můj styl. Snape se na mě podíval ušklíbl se a řekl : Včera jste mi tvrdila, že mé asistence trvá směna osm hodin a u vás mudlů ty vaše směny začínají v osm ráno, ne? Místo toho se tu producírujete polonahá. Čekám vás u mě. otočil se a chtěl odejít, když v tom : Černá by vám slušela víc, místo té bílé, je to moje oblíbená barva. a zabouchl za sebou dveře.

Toho jsem si asi nevšimla. Takže on flirtuje. No tak to je síla. Ne, síla je tahle kravina, ve které mi už deset stránek dochází zásoba neslušných výrazů. Máňo, musím do práce půjdeš za Hagridem, jo? a po chvíli jsem už utíkala do sklepení. Zaklepala na dveře a vstoupila. Snape seděl v křesle a prohraboval se papíry. Podíval se na mě a řekl : Hned vás zaměstnám. Touto větou začínal každé odpoledne ve všední den a každé dopoledne o víkendech. Dělala jsem vše možné od sbírání rostlin přes oprašování a leštění všech nádob s různými obludami a rostlinami. Mohla jsem si s sebou brát i mého psa. Pomalu, ale jistě se blížilo otevření skály a tím i můj návrat domů. Jednou když jsem jen třídila heřmánek pravý od nepravého mi Snape zničehonic řekl : Víte, že mudlové mohou učit na naší škole?a díval se stále přitom do své knihy.

Ne to nevím. a přemýšlela proč mi to říká.

Například historii. V minulosti už tu byly případy kdy mudlové studovali své školy a potom přestoupili na nějaké jednodušší vysoké školy, kde tolik kouzla nebudou potřebovat.

Takže to bych musela mít jen maturitu a oni by mě automaticky vzali?

Pokud máte styky.

A mám styky?

Znáte mě, takže styky máte. a zase se začetl do své knihy. Hm. Zní to zajímavě, stejně nevím na jakou vysokou mám jít. (VUML děvče, na nic jinýho to s IQ 65 nevidím...)

Zbýval mi týden v kouzelnickém světě. Po celém mém měsíci jsem se znala snad i s nejmladším prvákem. Týden utekl jako voda a já už opravdu musela domů. Ke skále šel se mnou ten večer celý učitelský sbor aby se přesvědčili, že TUHLE budou mít opravdu z krku. kromě Snape(bylo mi to docela líto). Povídali jsem si ještě hodně dlouho než se skála otevřela. Brumbál mi ještě řekl: Doufám Kristýnko, že o nás nikomu neřekneš.

Ne nebojte se. Napíšu o tom jen deset stránek...Bude se mi po vás stýskat. Objala jsem ho, profesorka McGonagalová objímala plačící Pomfreyovou. a sama měla co dělat aby se ubránila slzám.(tak tomuhle jedinému docela věřím...a dokonce bych věřila, že i Snape plakal štěstím ve svém kabinetu) Brumbál mávl svou hůlkou a v tu ránu jsem na sobě měla to oblečení ve kterém jsem přišla. Pomalu jsem kráčela ke skále v tom mě někdo chytl za ruku a otočil si mě k sobě. Byl to Snape. Podíval se za sebe na sbor a ten se úsměvem odebral k hradu. Ježíšikriste… to mám za trest, to je na tuty…Musím se opravdu přiznat čekal jsem na Snape a doufal, že už se odhodlá něco udělat.(nečekané rozuzlení..z Kristýny je buzerant)

Říkal jsem vám, že vždy dostanu to co jsem chtěl. A začali jsem se KONEČNĚ vášnivě líbat. Když jsme po hooodně dlouhé době skončili ještě mi řekl: Tady něco máte. a dal mi sovu. Kdybyste si to s tou vysokou školou rozmyslela, napište, A kdyby se na tu sovu někdo ptal, řekněte mu, že jste ji našla zraněnou v lese. Ale už běžte než se skála zavře a vy byste tu měla zůstat déle. Odešla jsem ke skále se sovou v ruce a Máňou u boku, otočila jsem se zamávala Snapovi, který tam stále stál a odešla do tmavé skály. Šla jsem opět pomalu nalepená u zdi se sovou na rameni. Uviděla jsem světlo a zrychlila tempo. Vyšla jsem do nádherného slunečného dne. Vzdychla jsem a nadechla se domácího vzduchu. Šla jsem pomalu, ale vzpomněla jsem si na babičku. Rozeběhla jsem se k ní domů co nejrychleji jsem mohla a přemýšlela jak se jí vymluvím, že jsem se na měsíc ztratila. Vběhla jsem k babičce do kuchyně za mnou v těsné blízkosti Maruška a za ní vlétla sova. Sedla jsem si na židli a zběsile jsem dýchala. Babička se na mě jen otočila a řekla: To utíkáš před tou sovou nebo co? Proč si tak brzo doma?

Co jak brzo doma? zalykala jsem se stále.

Vždyť jsi venku sotva hodinu.

Co? Hodinu? Ale to není možný.

Ukaž milánku, nemáš úpal, venku to dneska pěkně praží. babička na to kápla...

Takže jenom, hodinu. Ne měsíc? říkala jsem si potichu pro sebe.

A Kristýnko tu sovu si necháš?

Jo babi, víš ona ona je zraněná.

No, moc tak nevypadá. Lítá normálně. A ty borůvky zítra platí?

Jasně babi.

Jo a vaši ti tady něco posílaj, nějakej sborník. Máš si prej konečně vybrat nějakou vysokou. Nebo snad máš už ňákou vybranou?

Babi, já mám ráda hodně historii a myslím, že si v tomto směru vyberu hodně zajímavou vysokou, ale nech se překvapit.
 

 
 

Čtenáři, jež si klopotně dospěl až sem - povstaň... Povstaň od svého PC a

minutou ticha ucti genialitu tohoto díla...


Mozkomorky děkují Camelii za tuto úžasnou fotomontáž
(nebo že by autorka příběhu pořídila tento dokumentární snímek pomocí svého mobilu??? :-))